Začalo to nevinně. Moje tehdy tříletá holčička vzala tu jasně fialovou hračku do ruky a zeptala se: „Mami, co to je?“ Pro malou holčičku je nejlepší všechno, co je růžové či fialové. Bylo to pro ni jako třpytivý prsten pro straku.
Ztuhla jsem hrůzou a v duchu se proklínala, že jsem vibrátor nedala zpátky na místo. Aspoň to nebyl vibrátor ve tvaru skutečného přirození. „Á, to je maminčin masážní přístroj na záda,“ prohlásila jsem a vložila do toho právě tolik nadšení, aby to zakrylo mou paniku.
„A co se s tím dělá?“ Sakra. Proč jsem ji jenom vedla k tomu, aby s vědeckým zájmem zkoumala okolní svět? V tom objevila tlačítko a pustila ho rovnou na nejvyšší výkon. Pokojem se rozeznělo hlasité bzučení.
V té době jsem prodávala na večírcích ženám v domácnosti erotické hračky. Na rozdíl od plastových krabiček na potraviny, které prodávala většina ostatních žen, moje kousky plastu byly na baterky a vibrovaly. Takže já, ta paní s erotickým zbožím, jsem nedbala na svou vlastní radu schovávat vibrátor tak, aby ho zvědavé děti nenašly. Třeba mezi ponožkami. Nebo v růžové uzamykatelné krabičce (prodávala jsem i ty krabičky).
Když jsem ze sebe vysoukala odpověď, dcerka nadšeně vyskočila. „Mami, pojď, já tě namasíruju!“ Byla svým novým objevem tak uchvácená, že mi s ním hned začala masírovat záda. „Jaké to je?“
„Skvělé! Pojď, přečteme si knížku,“ navrhla jsem a vzala jí bzučící předmět z ruky. „Co kdyby sis nějakou knížku vybrala, a přečteme si ji spolu.“ Ještě, že tříleté děti dlouho nevydrží u jedné věci. Odběhla hledat knížku. Ještě trochu v šoku ze své rodičovské chyby jsem vibrátor rychle vypnula a dala ho hádejte kam – do zásuvky s ponožkami.
Krize byla zažehnána. Prozatím. Co byste dělaly vy, když by vaše dítě doma našlo vibrátor?