V kinech se právě objevil animovaný film, tentokrát z německé produkce, který cílí na děti od 6 let. Je o dobrodružství surikaty Tafiti a jeho kamaráda Prdlíka, což je prase bradavičnaté, kteří se spolu vydají až na konec pouště, aby našli modrou květinu a zachránili Tafitiho umírajícího dědečka.
Tafiti žije se svou rodinou na vyprahlé poušti a nechce mít nic společného s cizími „druhy“ – až potká prasátko, které mu změní život. ‚Musíme držet spolu’, říká malý hrdina, a vyráží na cestu za bájným modrým květem, o jehož existenci kolují jen legendy, ale nikdo neví, zda skutečně existuje. Nový německý animák s názvem „Tafiti a kámoši z pouště“ slibuje dobrodružství, přátelství a lehký poučný podtext. Ale naplní svůj slib doopravdy, nebo zůstane jen milou rodinnou „procházkou“ pouští?“
Rodinné pravidlo: Jen surikatí svět
Ve filmu Tafiti a kámoši z pouště (Německo 2025, režie Nina Wels) sledujeme surikatu jménem Tafiti, který žije s velkou rodinou v poušti a řídí se přísným rodinným pravidlem: „surikaty drží při sobě a s nikým cizím se nekamarádí“.
Jednoho dne však potká Tafiti náhodou divoké prasátko, které napadne orel, a nečekaně mu pomůže – čímž spustí řetězec událostí, v nichž prasátko následuje Tafitiho domů a nešťastná náhoda způsobí, že Tafitiho dědečka uštkne jedovatý had. Jediná naděje na uzdravení spočívá v bájném modrém květu na opačném konci pouště. A tak začíná cestovatelská výprava plná nástrah, která, jak se ukáže, není jen o modrém květu, ale o přátelství, vzájemné pomoci a přijetí toho „jiného“ druhu, jak píše v přehledu i portál ČSFD.
Dětský film by měl být víc než jen vizuální podívaná s dobrým koncem. Měl by rozvíjet, bavit, otevírat nové otázky. U tohoto animovaného filmu je zřejmé, že tvůrci usilovali o kombinaci: dobrý příběh („z nulového kamarádství k největšímu dobrodružství“), hezká grafika a důležitost rodiny. Z toho vychází i otázka pro rodiče: Pro které děti je film vhodný, a co v něm funguje – či naopak působí povrchně. Pojďme se na to podívat hlouběji. Nutno říci, že na premiéře byly i opravdu malé děti, které ale filmu a pár vtipům, které se v něm vyskytly, moc nemohly rozumět.
Cesta ke skutečnému přátelství
V jádru filmu jde o proměnu. Tafiti, který je vychován v kolektivu své rodiny podle hesla „nikdo zvenčí“, potká zcela odlišného parťáka, prasátko Prdlíka, a společně se vydávají na cestu. Dochází zde ke střetům rodinné tradice a nové zkušenosti, strachu a odvahy, osamělosti a společenství. Jak říká synopse k filmu od společnosti Totalfilm „Tafiti neváhá ani chvilku a vydává se na dlouhou a nebezpečnou cestu, aby léčivý květ našel. A prasátko mu teď musí dokázat, že přátelé jsou tu od toho, aby si navzájem pomáhali.“
Animace pracuje s prostředím pouště a je plná exotických scenérií, cestování přes nehostinné oblasti, setkávání se s dalšími zvířaty i o překonávání obav. V německé recenzi je zmíněno, že příběh spíše zastavuje na určitých místech, než aby nabíral skutečnou hloubku. Po vizuální stránce je film občas zajímavý, ale je vidět, že se nejedná o roztomilé americké postavičky s líbivými ksichtíky. Celkově film vyznívá spíše průměrně. Alě dětem se líbí, zejména pro občasné momenty, kdy se osvé hrdiny bojí, anebo se mohou smát tomu, jak si Prdlík velkým „prdem“ (doslova) zachrání život.
Prostřednictvím jednoduchého, ale dětem pochopitelného příběhu film přináší konkrétní hodnoty: otevřít se druhým, pomoci i tomu, koho bychom na první pohled nezařadili do svého „kruhu“, a překonat vlastní strach pro dobro někoho jiného.
Rada pro rodiče
Jako rodič si lze přepočítat, co film nabízí a komu. Na jedné straně je to rodinný animák s dobrými úmysly: vznikl pro mladší publikum, ale dle vlastní zkušenosti bychom na něj nebrali děti starší 10 let. Ideálně je na něj jít ve společnosti rodiče, který pak s dítětem může probrat motiv přátelství, proč by se „cizích“ lidí neměli bát, ale zároveň proč jsou hranice důležité.
Film je poměrně krátký ( má 81 minut), takže ho v pohodě vydrří i mladší děti, animace je dostatečně barevná a akční, aby zaujala, a příběh jasně strukturovaný. Rodiče ocení, že hlavní hrdinové nejsou dokonalí, ale sami se učí a během děje „dospívají“ a uvědomují si skutečné hodnoty.
Například prasátko zoufale touží po rodině a příteli, ale neví, jak na to; a Tafiti, který se musí změnit a přijmout přítele z jiného druhu, a to i navzdory poslednímu slibu, který dal dědečkovi. To je krásný základ pro rozhovor po filmu („Co bys udělal ty?“, „Koho bych vzal s sebou?“).
Na druhé straně – pokud máte dítě, které je už zvyklé na animace vyšší třídy (například vysokorozpočtové americké animáky, komplexní příběhy, víceúrovňový humor i pro dospělé), může se mu film zdát méně vzrušující či povrchní. My osobně bychom pro děti od cca 10 let výše nebo pro rodiče hledající animaci s hlubším „filmovým“ zážitkem volili něco jiného a propracovanějšího.
Pokud tedy máte mladšího školáka nebo školáčku, kteří milují zvířátka, dobrodružství a jednoduché hodnoty, pak je Tafiti grdina pro vás a film se bude líbit. Pokud máte dítě starší, které už vidělo mnoho animáků, možná si vyberte film s trochu větší výzvou.
Pár slov na závěr…
„Tafiti a kámoši z pouště“ je milý a barevný animák, který poukazuje na hlubší hodnoty a nabízí zejména mladším dětem příjemný „biják“ s jasným poselstvím: „Přátelé, kteří jsou jiní než my, nejsou nutně nebezpeční – a společná cesta mění nás i svět kolem.“ Pokud tedy hledáte rodinný a nenáročný film, který má hezký vizuál a poměrně jednoduchý příběh, je to volba. Pokud však hledáte animaci s komplexnější strukturou, hlubšími tématy a výraznější estetikou, pak doporučujeme zvážit jinou variantu.
Nakonec společná návštěva kina je vždycky tak trochu událost a Tafiti může být skvělou inspirací pro rozhovor: Co by dítě udělalo na místě Tafitiho, jak by se cítilo prasátko Prdlík, zda je snadné věřit někomu, koho nepotřebujeme mít za kamaráda jen proto, že „patříme k sobě“. A to je možná ten největší přínos tohoto snímku, který míří do kin již 23. října s českým dabingem.
Zdroje článku: autorský text