Znáte ten pocit, když jdete se svou ratolestí do kina bez očekávání a vracíte se nadšeni, plni emocí a navíc kolem sebe vidíte lidi, kteří na konci animáku zatleskali? Pak právě tohle dokáže novinka Na skok do divočiny, která měla dnes slavnostní premiéru. A tenhle film si rozhodně nenechte ujít.
Snímek Na skok do divočiny je skutečně v mnoha směrech výjimečný. Rozhodně to není jen další barevná hříčka pro děti, ale hluboký, technicky brilantní a vtipný – a taky trochu smutný – příběh o tom, co znamená být součástí něčeho většího než je náš lidský mikrosvět.
V posledních letech jsme u Pixaru naráželi na sázky na jistotu, ale režisér Daniel Chong nám v novince Na skok do divočiny (v originále Hoppers) připomněl, proč toto studio kdysi definovalo moderní kinematografii. Příběh nás seznamuje s Mabel Tanakou, mladou dívkou, která díky revoluční technologii „přeskočí“ svým vědomím do těla dokonale vypadajícího robotického bobra, aby zachránila lesík, který si dříve zvolily s babičkou jako místo, kde se setkávaly a kde se už jako malá a nezkrotná holčička Mabel naučila lásce k přírodě a naslouchání.
Premisa s robotickými zvířaty a kontroverze mezi skutečnou přírodou, lidským světem a šílenými vědci by asi v rukou méně zručných tvůrců mohla sklouznout k laciné grotesce, ale tady se mění ve fascinující cestu za poznáním hranic mezi civilizací a nespoutanou přírodou. A za poznáním hranic sebe sama a toho, co má v životě opravdu smysl. Slib babičce je právě jednou z těchto věcí… Ale nebudeme prozrazovat víc.
Rodinné kořeny a moudrost Mabeliny babičky
Klíčovým prvkem, který dává filmu emocionální hloubku, je zmíněný vztah Mabel k její babičce. Právě babička Tanaka je tou, která Mabel vštěpuje respekt k přírodě a učí ji vnímat svět bez digitálního šumu, svět ticha, svět, kde se zklidní i mysl neovladatelné holčičky, která miluje zvířata. Je to právě babiččin odkaz, co Mabel žene kupředu, když se v kůži hlodavce snaží pochopit dynamiku bobří kolonie.
Tato dějová linie není jen doplňkem, ale je stěžejní linkou celého vyprávění. Scény, kdy Mabel dobrovolně „žijící“ v bobřím těle reflektuje babiččino učení tváří v tvář syrové divočině, patří k těm nejdojemnějším, jaké jsme v animaci za poslední roky viděli. Diváci v kině při těchto momentech doslova tajili dech a sem tam ukápla i slza nebo se ozval skvělý vtip, byť většinou pro dospělé.
Jerry Generazzo: Záporák, kterého si „užijete“
Každý velký příběh potřebuje protivníka a Jon Hamm, který propůjčil hlas starostovi Jerrymu Generazzovi je naprosto trefným zásahem do černého. Zapomeňte na jména mořeplavců, válečníků a objevitelů, skutečným hybatelem destrukce je ve filmu právě Generazzo. Hamm mu propůjčil směsici falešného charismatu, politické slizkosti a slepé ambice. Vše ale nakonec dopadne dobře, byť to tak dlouhou dobu nevypadá.
Jeho plán na „modernizaci“ jezera, tedy háječku Mabel a její babičky, by znamenal zkázu pro celou bobří, ba dokonce zvířecí komunitu, je mrazivě povědomý. Jerry Generazzo nepředstavuje fantastické zlo, ale velmi reálný typ člověka, který pro zisk obětuje cokoliv. Střet mezi jeho mechanickým pragmatismem a Mabeliným nově nabytým zvířecím instinktem tvoří páteř gradujícího finále.
Bobří král a síla přátelství
Velká část filmu se odehrává v bobří kolonii, kde exceluje Bobby Moynihan jako „Král Jiří“. Fascinující je, jak Pixar pracuje s tichem a mimoslovní komunikací. Mabel se musí naučit řeč těla, poznávat pachy a jemné nuance v chování hlodavců, aby se stala jedním z nich, byť jen ona stále ví, kým skutečně je.
V těchto pasážích se film Na skok do divočiny blíží dokumentárnímu realismu, ovšem s tou nejpreciznější animací, jakou si lze představit. Každý pohyb ocasu, každé hryznutí do větve má svůj význam. Humor zde nevyplývá z padajících předmětů, ale ze střetu lidské logiky s neúprosnými pravidly přírody.
Emoce, které zasáhnou i cyniky
To, co dělá tento film výjimečným a co vyvolalo vlnu nadšení při premiéře, je jeho schopnost vyvolat upřímný soucit. Když se Mabel musí rozhodnout mezi svým lidským životem v bezpečí a osudem zvířecí rodiny, kterou si „adoptovala“, emocím se neubráníte. Jen málokdy sledují dospělí film tak zaujatě, jako tento.
Jak by ne, když se film vyhýbá cukrkandlovému patosu a místo toho nabízí syrovou volbu, která rezonuje s každým, kdo kdy musel za něco bojovat, zejména za slovo, které dal své babičce. Finální scéna, podkreslená geniálním soundtrackem, nenechala jedno oko suché a potvrdila, že Pixar je zpět ve své nejlepší formě.
Snímek Na skok do divočiny je triumfem vyprávění. Je to film o tom, že k porozumění druhému nepotřebujeme stejná slova, ale ochotu podívat se na svět z jeho perspektivy – i kdyby to mělo být z výšky patnácti centimetrů nad zemí. Jerry Generazzo sice prohrál bitvu o jezero, ale studio Pixar vyhrálo bitvu o srdce diváků. Jerry se nakonec stal chápavým a dobrým lídrem, Mabel pochopila, že věci se dají řešit i jinak než vztekem a intenzitou tanku… A Pixar naprosto oslnil. Film doporučujeme, je tím nejlepším, co jsme v animované produkci posledních let viděli. V kinech od 5. března.
Hodnocení: 9,2/10
Zdroj článku: autorský text