Film Dana Pánka přinese do kin silné emoce, černý humor i pořádnou dávku reality. A je nejen oslavou parahokeje, ale i nezdolné lidské síly začínat znovu a nikdy se nevzdat.
České filmy o sportu často končí na hranici mezi patosem a pivní romantikou. Ale Neporazitelní režiséra Dana Pánka jsou jiný případ. Jsou drsní, civilní, překvapivě vtipní, a ano, opravdu se hraje na ledě, ale tentokrát „v sáních“. V hlavních rolích Ivan Trojan, Hynek Čermák a nováček Tomáš Havlínek dokazují, že i film o para hokeji může být sexy, silný a nečekaně hluboký.
A věřte nám i hercům, sáně byste si vyzkoušet nechtěli, i když legraci, kterou na nich při natáčení zažili, bychom jim asi záviděli…
Led, krev a smíření
Dan Pánek, známý díky Dětem Nagana, zůstává u hokeje, ale zcela mění úhel pohledu. Neporazitelní sledují tři, vlastně čtyři, životní linky: vyhořelého manažera Petra Fišera (Hynek Čermák), trenéra s pochroumanou minulostí Boba Krulicha (Ivan Trojan) a mladého sportovce Radima Musila (Tomáš Havlínek), který po nehodě přichází o nohu – a zjišťuje, že konec kariéry může být začátkem nové. Čtvrtým osudem je Fišerův syn Patrik, který je na vozíku, ale kromě smyslu života jej trápí i nenávratně poškozený vztah s otcem, který se na něj po jeho „tragédii“ dle vlastních slov vykašlal…
Osudy všech tří se protnou na pozadí mistrovství světa v para hokeji 2019 v Ostravě, které bylo skutečné a v dějinách českého sportu rekordní – přišlo na něj přes 64 000 diváků, což se v paralympijském sportu nestává. Český tým tehdy skončil čtvrtý, ale pro Ostravu i pro hráče to bylo vítězství duchem. A právě tahle atmosféra je DNA filmu, byť s jiným výsledkem. Film není dokument, ale na pozadí reálných skutečností vykresluje fakt, že všechno je možné a vzdát se je až to poslední.
Film o sportu, který není JEN o sportu
„Není to film o hokeji. Je to film o lidech,“ řekl Pánek na premiéře, kde poděkoval všem, kdo se na filmu podíleli. A že jich bylo! A jeho slova jsou přesná. Zápasy jsou natočené tak, že cítíte chlad haly i tlukot srdce, ale skutečné napětí přichází v momentech ticha. V momentech nevyřčených slov mezi otcem a synem, v momentech obrazných sporů mezi mužem a jeho tělem, mezi tím, co zbylo, a tím, co se ještě dá postavit.
Filmový scénář volně vychází z reálných příběhů českých parahokejistů. V Ostravě 2019 zářil například Radek Zelinka, který se po brutálním útoku dokázal vrátit na led a stát se kapitánem týmu. Právě jeho duch a jeho přístup „nebrečím, jedu dál“ v Neporazitelných jasně rezonuje v postavě Tomáše Havlínka a nejde o náhodu. Právě Zelinka byl jeho velkým vzorem a, jak zaznělo na premiéře, ač hrát „Na sáňkách“ rozhodně není nic lehkého, nakonec se herci podařilo při tréninku skutečně vstřelit gól. Jistě, nic není nemožné.
Co je další velkou filmovou raritou, že ve filmu hrají skuteční parahokejisté sami sebe. Žádné dublování, žádné triky. Tihle chlapi zvládnou i vtip o vlastní protéze, a když se smějí, smát se s nimi prostě musíte.
Trojan je naopak jako ledový zen, Čermák zase ztrácí kontrolu
Ivan Trojan v Neporazitelných předvádí svůj nejlepší minimalistický výkon za poslední roky, a že má za sebou spoustu velkých a cenami ověnčených rolí. Tady je to typ chlapa, který mlčí, ale víc řekne pohledem než tři strany scénáře. Má za sebou pád, vinu i únavu – a přesto v něm pořád hoří oheň, který umí rozsvítit celý tým. A znovu ho dát dohromady.
Hynek Čermák si vystřihnul klasiku, úspěšného byznysmana, kterému praská život ve švech a zároveň utíká mezi prsty. Vztah se synem už ztratil a přichází i o manželku. Když se rozhodne dát všechno do projektu, který nedává smysl, víme, že půjde o emoční crash test. Čermák to hraje s charismatem, ale bez teatrálnosti: muž, který má všechno, až na schopnost být tátou.
A pak přichází Tomáš Havlínek – neokoukaná tvář, herecky syrová, ale naprosto přesná. Na rozdíl od mnoha „filmových hrdinů po úrazu“ působí opravdově. Jeho Radim není oběť, ale typ, který v bolesti hledá novou identitu.
Til Schweiger a česká realita
Když se na scéně objeví německý herec Til Schweiger (také režisér, scenárista a producent), chvíli to vypadá na laciný trik. Jenže on film neokázale doplňuje a vnáší do něj nadhled, kontrast a světový rozměr. A toho je tam vlastně více, jelikož ve filmu skutečně hrají světové paralympijské týmy… A v kombinaci se skutečnými jmény českého hokeje (Voráček, Šlégr, Eliáš, kteří se mihnou ve filmu, kde rovněž hrají sami sebe) film působí jako střed Evropy, kde se svět i Ostrava potkají na jednom ledě.
Kamera, která nehraje, ale dýchá
Kamera Jana Baseta Střítežského se přibližuje až reálně fyzicky. V šatně slyšíte dech, v záběrech z ledové plochy cítíte vibrace sáněk. Žádné stylizované efekty, jen syrové světlo a živý pohyb. Tenhle vizuál funguje, protože je neokázalý a poctivý – přesně jako hráči, které sleduje.
Reálné kořeny
A jaké je reálné pozadí? Film je skutečným para hokejem inspirován, ale data jsou zkreslená a postavy hlavních hrdinů nejsou skutečné, byť vycházejí z reálných postav a zkušeností. Para hokej se v Česku hraje od roku 1999, první reprezentace vznikla o tři roky později. Od té doby se z malého sportu stal fenomén: Češi mají za poslední tři roky dvě světové medaile a jsou považováni za jednu z nejlepších evropských zemí. Ostrava 2019 se stala legendou i díky rekordní návštěvnosti – a přesně tahle událost inspirovala film.
Verdikt FaceStar
Neporazitelní nejsou filmem, který se podbízí emocemi. Jsou to emoce samy o sobě.
Dan Pánek natočil snímek, který si nebere servítky, je sarkastický, vřelý, syrový. Humor se střídá s tichými slzami, realita s fikcí. A divák odchází s pocitem, že viděl něco, co má duši.
Trojan exceluje, Čermák drží laťku, Havlínek překvapuje. Schweiger přidává evropský šmrnc. A všichni ve vedlejších rolích jsou naprosto skvělí, i proto i zde vidíme velká jména. A především – český para hokej konečně dostává na plátně respekt, který si zaslouží. Stejně jako herci a všichni, kdo se na filmu podíleli.
Hodnocení: 8/10
Led taje, ale mráz zůstává. Nový český film s názvem Neporazitelní vstoupí do českých kin ve čtvrtek 20. listopadu. Kromě naděje a síle vůle snímek vypráví ještě jeden příběh – o parahokejistech.
Zdroj článku: autorský text, vlastní recenze