James Cameron se po šesti letech vrací s třetím dílem ságy, která redefinovala, jak vypadá blockbuster. A i když už svět kolem nás dávno přestal nosit 3D brýle jako módní doplněk, Cameron se jich nevzdal a díky nim povýšil Oheň a popel na něco jako „digitální haute couture“.
Vizuál je totiž tak důkladně vyšperkovaný, že by si klidně zasloužil vlastní přehlídku na Paris Fashion Week.
Ale zatímco na povrchu je film vizuálně skutečně oslnivý, uvnitř je to o něco méně žhavé. Třetí Avatar je krásný, monumentální, bohatý. Ale také je to díl, ve kterém se poprvé opravdu ukazuje, že dokonalost může mít i svou cenu, a tou je bohužel příběh, který s vizuálním zpracováním jen těžko drží krok. A to je u filmu s touto stopáží poměrně problém. Ale tam se ještě dostaneme.
Málo děje ve více než třech hodinách
Přes tři hodiny a patnáct minut sledujeme, jak se rodina Sullyových přesouvá na území nového kmene Ash People. Zatímco jednička Avatar byla digitální revoluce a dvojka hypnotická vodní opera, trojka míří do hlubin země, prachu a žáru. Sopečné oblasti Pandory vypadají jako artworky, které byste si chtěli pověsit doma nad postel, kdyby vás ovšem nelekaly při každém probuzení. Ne, pro děti tento film není, ale to ani není jeho účelem.
Cameron zjevně tvoří s vědomím, že má v rukou technologický nástroj, o kterém si ostatní režiséři mohou nechat jen zdát. Každý rám, každý odraz světla, každý pohyb digitálního organismu je dotažený do detailu. Motion capture je zcela přesný, a mimika Na’vi působí věrohodněji než u některých skutečných herců, začátečníků.
Vizuál příběh zcela přebíjí
A právě tady nastává zvláštní situace. Vizuál je tak dobrý, až přebíjí vše ostatní. Ash People jsou designovým skvostem, kde popelavé tóny, ostré rysy a textury připomínající lávové struktury. Ale dramaticky postrádají tah na branku. Jejich role ve vyprávění působí víc jako stylová rekvizita než hybný motor příběhu. Kromě rituálních pasáží, které jsou kruté a drsně realistické.
Jake a Neytiri jsou jistota. Zoe Saldaña znovu předvádí, že umí zahrát emoce i přes hromadu digitálního make-upu. Sam Worthington opakuje disciplinovaný projev, na který jsme zvyklí. Děti Sullyových dostávají tentokrát více prostoru, ale příběhově se motají v kruzích, které divák zná už z předchozího dílu.
A právě tady se objevuje problém: Avatar 3 neuráží, ale ani nepřekvapuje. Je to přesně ten typ filmu, u kterého už v polovině tušíte, jak to bude dál, znovu a znovu. Akce střídaná rodinnou scénou, pak filozofická chvilka, potom útěk, velká bitva, emocionální ztráta a otevřená vrátka k dalšímu pokračování.
Chcete krásnou podívanou? Pak jednoznačně ano
To ale neznamená, že film nefunguje. On funguje, jen jinak. Jako vizuální výkladní skříň toho nejlepšího, co dnes kinematografie umí. Jako kinozážitek, který vás přiměje opřít se v sedačce, zavřít pusu a prostě se nechat vtáhnout. Jako tříhodinový únik do světa, který je natolik krásný, že mu odpustíte i to, že jste ho už vlastně viděli.
To, co může některé diváky překvapit, je tempo. Třetí hodina je znát. Cameron umí velkolepá finále, ale cesta k nim je občas rozvláčná. Dialogy, které v jedničce působily jako emotivní kotvy, jsou tu spíše funkční. Motivace postav je jasná, ale ne hluboká. A symbolika, která kdysi působila jako ekologické poselství, zde občas klouže po povrchu.
Ale – a to je důležité „ale“ – Avatar: Oheň a popel je film, který vás dostane tím, jak vypadá, zní a působí. Je to zážitek. Ne příběh, ale zážitek. A někdy je to přesně to, co od filmu potřebujeme.
Pro koho tedy třetí Avatar je?
Pro každého, kdo chce vidět, co ještě kino dokáže. Pro milovníky estetiky, kteří ocení Cameronovu detailní posedlost. Pro fanoušky Pandory, kteří se rádi ztratí v jejích barvách.
Pro ty, kdo čekají emocionální blockbuster jako v roce 2009, možná méně.
Třetí Avatar není na dvě hodiny – je to pořádná tříhodinová epická jízda. Oficiální stopáž uvádí délku přibližně 195 minut, což z něj dělá nejdelší film v celé franšíze – delší než „dvojka“, The Way of Water (který měl cca 192 minut) i než původní Avatar (166 minut) a na stopážově tisíce záběrů sahá dokonce k délce Titanicu.
FACESTAR HODNOCENÍ:
Vizuál: ★★★★★
Výprava: ★★★★★
Herecké výkony: ★★★★☆
Příběh: ★★★☆☆
Tempo: ★★★☆☆
Celkově: 8,5/10 – film, který si musíte prožít, i když vám toho nakonec tolik neřekne.
Zdroje článku: autorský text,