Každý rok si je dáváme s pocitem odhodlání a nového začátku, ale každý rok se většina z nich rozpadne ještě během ledna. Novoroční předsevzetí nejsou otázkou slabé vůle, ale biologie, emocí a osobnostních typů. Psychologie dnes umí přesně pojmenovat, proč nás mozek často brzdí a také jak ho přimět, aby s námi spolupracoval, místo aby nám házel klacky pod nohy.
Podívejme se na lednové sliby pod lupou psychologie. Vy možná chcete změnu, ale mozek říká ne. Co za tím vězí? Co chceme nejčastěji a proč všechno vezme za své ještě před koncem prvního měsíce?
Proč se na Nový rok tolik chceme měnit
Na přelomu roku máme pocit, že se něco uzavírá a něco začíná. Psychologové tomu říkají „časový milník“, tedy moment, kdy máme pocit, že staré chyby patří do minulosti a my dostáváme čistý list. Jenže náš mozek to vidí jinak. „Mozek není stroj na změnu, ale na přežití. Miluje předvídatelnost, známé cesty a rychlou úlevu,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková. „To, co nám kdysi pomáhalo přežít, se dnes často staví proti našim předsevzetím. Mozek většinou automaticky volí staré cesty, a ty bývají silnější než náš lednový entusiasmus,“ říká doslova.
Právě proto nejsou předsevzetí selháním charakteru, ale špatně zvolenou strategií. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že zhruba 40 až 50 procent lidí svá předsevzetí vzdá už během prvních týdnů. Podle odborníků většina lidí poleví kolem 19. ledna, data, která se populárně označují jako Blue Monday, tedy modré pondělí. Nejde o depresi z pondělí, ale o střet ideálů s realitou.
Jak dlouho nám to vlastně vydrží
Česká data jsou podobně neúprosná. Podle průzkumů si novoroční předsevzetí dává zhruba 80 procent Čechů, ale více než 40 procent z nich je nedodrží, říká tisková zpráva společnosti Pear Media. Nejčastěji se týkají zdraví, hubnutí a pohybu. Lednové posilovny praskají ve švech, únor už je mnohem tišší. „Velkou chybou je přepálení zátěže. Lidé se do změny vrhají naplno a chtějí rychlé výsledky,“ upozorňuje fyzioterapeutka Iva Bílková v tiskové zprávě. „Optimální je najít aktivitu, která nás bude těšit a kterou dokážeme dělat dlouhodobě,“ dodává doslova.
Psychologie k tomu doplňuje ještě jeden důvod. Náš mozek reaguje na okamžitou odměnu, ne na vzdálený cíl. A tady vstupují do hry hormony.
Dopamin, endorfiny a spol.: Chemie našich slibů
Dopamin je hormon očekávání. Nečeká na úspěch, ale reaguje na malý pokrok. „Když si rozdělíme předsevzetí na drobné kroky, mozek dostává sérii malých dopaminových odměn, která říkají: pokračuj, dává to smysl,“ vysvětluje Šárka Miková a dodává, že radost z odškrtávání drobností je biologicky silnější než představa dokonalého výsledku.
Endorfiny naopak přicházejí po fyzické námaze a tlumí nepohodlí. Studie potvrzují, že i krátká intenzivní aktivita zlepšuje náladu a motivaci. Jinými slovy, motivace často nepředchází pohybu, ale následuje po něm.
Oxytocin, hormon sounáležitosti, vysvětluje, proč se předsevzetí lépe plní ve dvou. Sdílený cíl snižuje stres a zvyšuje pocit bezpečí. A serotonin? Ten souvisí s pocitem hodnoty. Když máme pocit, že to, co děláme, má smysl i pro druhé, mozek spolupracuje ochotněji.
Proč někdo předsevzetí miluje a jiný je nesnáší
Ne všichni ale reagujeme stejně. Šárka Miková pracuje s typologií osobnosti vycházející z Jungovy teorie. „Hormony štěstí mají stejné biologické funkce, ale každý typ osobnosti na ně reaguje jinak,“ vysvětluje. Někdo miluje řád a strukturu, jiný svobodu a změnu, další potřebuje logiku a výzvy, zatímco jiný hlubší smysl a vztahy.
Právě tady se často láme chleba. Předsevzetí, které funguje kamarádce, může být pro nás vyčerpávající. Pokud si člověk, který potřebuje svobodu, nastaví rigidní plán, mozek se začne bránit. Pokud ten, kdo miluje strukturu, zvolí vágní cíl typu „budu žít lépe“, ztratí motivaci.
Jak si letos dát předsevzetí, které přežije únor
Odborníci se shodují v jednom, a to že méně je více. Malé kroky, smysluplný cíl a strategie odpovídající naší osobnosti. „Pokud vezmeme v úvahu jak hormony štěstí, tak typ osobnosti, plnění předsevzetí už nebude boj, ale příjemná cesta,“ shrnuje Šárka Miková.
Možná letos nejde o to být lepší verzí sebe sama, ale o to být verzí, se kterou se náš mozek dokáže domluvit. A to je předsevzetí, které má šanci vydržet.
Zdroje článku: autorský text, vlastní dotazování
tiskové zprávy
https://www.snhu.edu/about-us/newsroom/community/what-are-new-years-resolutions-and-do-they-work
https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2024.1349880/full