Chemické názvy na obalech kosmetiky v mnohých vyvolávají obavy. Marketingová sdělení „bez parabenů“ nebo „bez sulfátů“ často působí jako záruka vyšší kvality a bezpečnosti. Znamená to ale automaticky, že tyto látky představují riziko? Odpověď není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.
Pojďme si společně vyvrátit některé mýty o kosmetice, které nás, možná zbytečně, děsí. Které to jsou?
Mýtus č. 1: Co je přírodní, je vždy bezpečnější
„Často se setkávám s názorem, že jakmile je něco vyrobené v laboratoři, musí to být škodlivé. A naopak – co pochází z přírody, je automaticky lepší,“ říká Jan Klusák, odborník na vlasy značky Navlasil, který působí také jako hodnotitel bezpečnosti kosmetických přípravků podle evropských norem.
Podle něj je takové zjednodušení zavádějící. „Rozhodující je především koncentrace látky, její funkce v produktu a celková formulace. To, zda je původ látky přírodní či syntetický, samo o sobě o bezpečnosti nic nevypovídá,“ vysvětluje. Připomíná také, že i čistě přírodní látky mohou být velmi silné či toxické, zatímco synteticky vyvinuté složky mohou být při správném použití naprosto bezpečné.Typickým příkladem je botulotoxin – extrémně účinný bakteriální neurotoxin, který vzniká přirozeně v přírodě a patří mezi nejjedovatější známé látky.
Co jsou sulfáty a proč se používají
Sulfáty patří mezi takzvané tenzidy, tedy látky, které pomáhají odstraňovat nečistoty a maz. Najdeme je především v šamponech, sprchových gelech nebo čisticích přípravcích. Právě díky nim produkty pění a zanechávají pocit důkladně umyté pokožky.
„Nejčastěji se setkáme se sodium lauryl sulfate (SLS), který je známý svou vyšší odmašťovací silou. Sodium laureth sulfate (SLES) bývá většinou mírnější, ale jeho výsledná šetrnost závisí na kvalitě zpracování a celkové formulaci produktu,“ upřesňuje Jan Klusák. V současné době se stále častěji využívají i alternativní mycí látky, například na bázi cukerných tenzidů, které jsou jemnější, ale nemusí mít tak silný čisticí účinek.
Sulfáty nejsou jen problematické
Silná schopnost odmašťovat je hlavní výhodou, ale zároveň i limitem těchto látek. U suché nebo citlivé pokožky mohou při častém používání narušit přirozenou ochrannou bariéru.
„To ale ještě neznamená, že jsou nebezpečné,“ zdůrazňuje Jan Klusák. „Vždy záleží na tom, komu je produkt určený a jak je formulovaný. Jiný šampon zvolíte pro mastné vlasy a jiný pro citlivou pokožku hlavy.“
Správně navržený produkt totiž pracuje s vyváženou kombinací složek, které případný vysušující efekt kompenzují.
Parabeny pod lupou
Podobné obavy panují i kolem parabenů. Tyto látky fungují jako konzervanty a chrání kosmetiku před množení bakterií, kvasinek a plísní. Používají se desítky let a patří mezi nejlépe prozkoumané složky v oboru.
„Kosmetické parabeny (např. methyl- či propylparaben) patří mezi nejlépe prozkoumané konzervanty a jejich bezpečnost je dlouhodobě monitorována,“ vysvětluje Jan Klusák.Bez konzervantů by mnoho přípravků nebylo bezpečných už krátce po otevření. Parabeny jsou účinné už ve velmi nízkých koncentracích, což je jeden z důvodů jejich oblíbenosti.
Častým argumentem odpůrců je obava z narušení hormonální rovnováhy. „Obavy o hormonální účinky vycházely převážně z laboratorních a zvířecích studií s extrémně vysokými dávkami, které neodpovídají množství používanému v kosmetice,“ vysvětluje odborník. Evropská legislativa přitom přesně stanovuje maximální povolené limity a pravidelně jejich bezpečnost vyhodnocuje.
Raději bez?
Označení „bez sulfátů“ nebo „bez parabenů“ může být výhodou například pro lidi s velmi citlivou či problematickou pokožkou. Automaticky to však neznamená vyšší kvalitu.
Klíčové je podle odborníka složení jako celek. Pokud odstraníte určitou složku, musíte ji něčím nahradit. A náhrada nemusí být vždy účinnější nebo šetrnější. U mycích produktů může být efekt slabší, u konzervace zase složitější zajistit dlouhodobou stabilitu přípravku.
Jak se ve složení orientovat
Základním pravidlem je číst seznam ingrediencí. Sulfáty obvykle poznáte podle označení „sulfate“ v názvu, například Sodium Laureth Sulfate. Parabeny nesou koncovku „-paraben“, například Methylparaben či Propylparaben. Důležité je sledovat i to, na jakém místě ve složení se daná látka nachází – pořadí totiž odpovídá jejímu množství v produktu.
Kosmetika není jen černá, nebo bílá
Debata o složení kosmetiky bývá často zjednodušená. Ve skutečnosti ale nejde o to, zda je určitá látka „dobrá“, nebo „špatná“. Rozhoduje typ pleti či vlasů, citlivost pokožky i způsob používání.
„Někdy má smysl sáhnout po variantě bez sulfátů nebo parabenů, například u dětské či velmi citlivé pokožky. Jindy naopak tyto složky zajišťují účinnost a bezpečnost, kterou bychom jinak neměli,“ uzavírá Jan Klusák.
Další často diskutované složky
Ale parabeny a sulfáty nejsou to jediné, čeho se lidé obávají. Diskutovaných nebo obávaných složek je mnohem více.
• Silikony používané v kosmetice jsou obecně považované za bezpečné, u některých typů (např. cyklických siloxanů) však existují environmentální limity kvůli jejich horší rozložitelnosti.
• Alkoholy, například denaturovaný alkohol, mohou pleť vysušovat, v určitých formulacích ale plní důležitou funkci.
I zde platí totéž: rozhoduje množství, kombinace s dalšími látkami a konkrétní potřeby pokožky.
Zdroje: rozhovor s Janem Klusákem
https://doi.org/10.1177/1091581820925001
https://ec.europa.eu/health/scientific_committees/docs/citizens_parabens_en.pdf
https://www.fda.gov/cosmetics/resources-consumers-cosmetics/cosmetics-safety-qa-parabens