Máte 60 sekund? Pak zkuste techniku elitních chirurgů, která vás vytáhne z propasti vyhoření. Tajemství vysoké výkonnosti je v pauze a cestou, jak přežít vteřinový tlak dnešní doby, je naučit se tuto techniku, kterou používají i piloti.
Co nám odpovíte na otázku, kdy jste naposledy nedělali vůbec nic? A nemyslíme tím zírání na mobil v tramvaji nebo v autobuse nebo i jen při čekání na zelenou. Myslíme skutečné, čisté nic. Pravděpodobně si nevzpomenete. V dnešní době se totiž „zaneprázdněnost“ stala statusovým symbolem.
Pokud nemáte diář nabitý k prasknutí a pod očima kruhy, jako byste v noci vykrádali hrobky, jako byste nebyli dostatečně úspěšní.
Jenže tento maraton bez cílové pásky má svou cenu. Říká se jí vyhoření a čím dál častěji už to není jen strašák pro vrcholové manažery, ale realita pro každého, kdo se snaží skloubit práci, vztahy a ambici mít všechno. Alespoň to všechno, co si myslíme, že potřebujeme.
„Nemám čas na meditaci!“
To je nejčastější věta, kterou slyší koučové a psychologové. Představa, že si sednete na 20 minut na polštář a budete sledovat svůj dech, zatímco vám v inboxu přistává padesátý e-mail, působí jako špatný vtip. Ale co když vám řekneme, že k záchraně zdravého rozumu vám stačí 60 sekund?
Délka odpočinku totiž není zdaleka tak důležitá jako jeho frekvence. Vědci zjistili, že takzvané mikro-pauzy dokážou snížit hladinu kortizolu v krvi téměř okamžitě. Je to jako restartovat počítač, který začíná zamrzat. Také ho nemusíte ho hned přeinstalovat a zatím jet na měsíc na Bali, což by bylo super, ale stačí ho na vteřinu vypnout a zapnout.
Jak to dělají profíci „v oku bouře“?
Inspiraci můžeme hledat tam, kde jde o život. Chirurgové u operačních stolů nebo piloti v turbulentních situacích nemají luxus odejít na jógu. Používají techniky, které mozek bleskově přepnou z režimu „panika“ do režimu „soustředění“.
Jednou z nich je tzv. Box Breathing, neboli krabicové dýchání. Čtyři vteřiny nádech, čtyři vteřiny stop, čtyři vteřiny výdech, čtyři vteřiny stop. Stačí tři cykly, což tedy trvá méně než minutu, a váš nervový systém dostane jasný signál, že nejsme v ohrožení a můžeme se zase uklidnit.
Dalším trikem je jednoduchý pohled do dálky. Stačí se na 20 vteřin podívat z okna na nejvzdálenější bod. Oční svaly se uvolní a mozek na moment přestane zpracovávat detailní informace, což funguje jako okamžitý mentální balzám.
Zkuste se dostat z okraje propasti k vnitřnímu klidu
Omlouvám se, že vybereme ženu, ale vezměme si třeba dnešní klasickou „superženu“. Nějakou z těch, které vedou týmy v reklamce, doma mají dvě děti, na sociálních sítích dokonalé fotky. „Byla jsem pořád online. Odpovídala jsem na zprávy i ve vaně. Myslela jsem si, že čím víc toho stihnu, tím budu lepší,“ vypráví Facestar Lucie M. Z Brna. Jenže pak přišly úzkosti, nespavost a pocit, že se každou chvíli rozloží na atomy.
„Můj terapeut mi zakázal velké změny. Řekl, ať si jen každou hodinu dám jednu minutu pro sebe. Bez mobilu. Jen se podívat z okna nebo si uvědomit, jak mi chutná voda,“ říká Lucie. Zní to banálně? Možná. Ale po měsíci Lucie zjistila, že je efektivnější než dřív. „Zjistila jsem, že ta neustálá dostupnost ze mě dělala průměrného, vystresovaného robota. Díky těm mikro-pauzám jsem získala nadhled. Už nereaguju na první dobrou, ale přemýšlím.“
Proč je cesta „vždy online“ cestou k průměrnosti?
Lidský mozek není stavěný na lineární výkon. Potřebujeme oscilaci, tedy střídání napětí a uvolnění. Pokud jedeme nadoraz, kreativita umírá. Stáváme se reaktivními. Jen hasíme požáry, místo abychom tvořili něco nového.
Být neustále k dispozici není známka profesionality, je to známka špatně nastavených hranic. Ti nejúspěšnější lidé dneška nejsou ti, kteří pracují 16 hodin denně, ale ti, kteří se umí „odpojit“ uprostřed největšího chaosu.
A jak z toho ven? Zkuste naší rychlou první pomoc.
Vaše 60sekundová lékárnička:
- Pravidlo 20-20-20: Každých 20 minut se na 20 sekund podívejte na něco vzdáleného 20 stop (cca 6 metrů).
- Senzorický kotva: Na minutu se soustřeďte na tři věci, které slyšíte, dvě, které cítíte na kůži, a jednu, kterou cítíte čichem.
- Digitální mikro-detox: Cesta výtahem nebo čekání na kávu? Nechte mobil v kapse. Dovolte své mysli jen tak bloumat. To je ten moment, kdy přicházejí nejlepší nápady.
Odjet na samotu u lesa je sice krásný sen, ale realita se odehrává tady a teď, tedy bohužel mezi těmi deadliny, dětským křikem a nekonečnými notifikacemi. Naučte se umění mikro-odpočinku. Protože i ten nejrychlejší motor se zadře, když mu nedáte čas vychladnout. A vy nejste motor. Jste člověk.
Zdroje článku: autorský text