Vánoce jsou rodinné svátky, kdy mají být lidé pohromadě. Ale stres a vypětí konce roku se mnohdy na lidech podepíše, zejména když vztahy jsou i tak vypjaté. „Mami, letos nepřijedu.“ Vánoční odmítnutí otevřelo staré rány mezi matkou a dcerou. Příběh Evy a Terezy zná mnoho žen. Obě ženy se jej ale rozhodly vyřešit. Možná vás to inspiruje.
Vánoce mají být svátky klidu, blízkosti a porozumění. Jenže pro některé ženy jsou spíš návratem do starých rolí, které už dávno nechtějí žít. Eva (62) letos poprvé zažila, že jí dcera Tereza (35) oznámila, že s ní Vánoce trávit nechce. Důvod byl prostý, ale bolestivý: „Zase bych se cítila jen jako ta, která musí všechno zvládnout.“ Co se mezi nimi vlastně odehrálo a jak z toho ven?
„Mami, letos nepřijedu“
Eva (62) je v důchodu, celý život pracovala jako účetní a rodina pro ni vždy byla středobodem světa. Její dcera Tereza (35) má vlastní rodinu, malé dítě a náročnou práci. Jejich vztah byl navenek normální, běžný, bez velkých dramat. Přesto se pod povrchem dlouhé roky hromadilo napětí, které se naplno ukázalo právě o Vánocích.
Eva si ten telefonát přehrává v hlavě znovu a znovu. Bylo krátce po Mikuláši, když jí Tereza zavolala. Žádný křik, žádná hádka, jen klidný hlas a věta, která ji bodla u srdce. „Mami, letos na Vánoce nepřijedu. Potřebuju být sama, jinak bych se zase cítila jen jako ta, co všechno zařídí a nikoho nezajímá, jak se cítí.“
Eva měla chuť namítnout, že to tak přece není. Že to myslí dobře. Že Vánoce bez dcery si neumí představit. Jenže Tereza mluvila dál. O únavě, o pocitu povinnosti, o tom, že se pokaždé, když přijede domů, automaticky mění v malou holku, která má vyhovět. Navíc si vzpomněla, jak se vloni na Štědrý den pohádaly. A nechce to opakovat.
Vánoce jako návrat do starých rolí
Pro Evu byly Vánoce vždy symbolem pořádku a tradice. Stejné cukroví, stejný stůl, stejný harmonogram, vlastně všechno stejné, prostě rodinné rituály. Věřila, že právě to rodinu drží pohromadě. Tereza ale cítila něco jiného. Čím byla starší, tím víc jí vadilo, že se od ní automaticky očekává pomoc, přizpůsobení a výkon.
Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Ani mámy nejsou stejné a autorka Teorie typu, tento jev popisuje velmi přesně: „Přejeme si navzájem poklidné Vánoce, jenže tímto svátkem si na sebe často šijeme bič. Nejde ale jen o stres z příprav, ale také o návrat do rodinných rolí, které v sobě neseme z dětství. A ty se o Vánocích znovu aktivují.“
Dvě generace, dvě představy o pohodě
Eva nechápala, proč je dcera tak přecitlivělá. Vždyť ona sama zvládala všechno bez řečí. Pracovala, starala se o domácnost, o dítě, o manžela. Přesně tak, jak se to „má“. Tereza ale vyrůstala v jiné době a chtěla něco jiného. Rovnováhu, respekt, možnost říct ne.
„Některé dcery, nyní samy matky, chtějí, aby to bylo ‚jinak než dřív‘, ale jejich mámy si zase často přejí, ‚aby to bylo jako vždycky‘. Konflikt mezi kontinuitou a změnou se pak neodehrává vědomě, ale v drobných scénách – u štědrovečerního stolu, při pečení cukroví,“ vysvětluje odbornice.
Právě v těchto drobnostech se jejich rozdílné světy střetávaly.
Otázka, kterou si Eva konečně položila
Když první smutek opadl, začala si Eva klást otázku, kterou si dřív nepřipouštěla: Nepřispívám k tomu sama? Nechci po dceři víc, než je schopná dát? A tak se rozhodla obrátit na odbornici. „Paní psycholožko, co mám dělat, když mám pocit, že mě dcera odmítá? Já jí nechci ubližovat, jen chci, aby bylo hezky,“ ptala se.
Odpovídá Šárka Miková, psycholožka
„Generační střety mezi maminkou a dcerou bývají komplikovanější v případě, že každá z žen je jiného typu, má tedy jiné vrozené potřeby. Jak dále vysvětluje teorie osobnosti nazvaná Teorie typů, přirozené nastavení našeho mozku ovlivňuje, jak prožíváme blízkost, řád, emoce i potřebu svobody. Jak to tedy vypadá, když máma-babička jiného typu než dcera-matka? Jejich představy o ‚hezkých Vánocích‘ mohou být diametrálně odlišné. Jedna chce mít všechno naplánované a dokonalé, druhá chce svobodu a spontánnost. Jedna potřebuje, aby všichni byli spolu, druhá, aby si od všech mohla na chvíli odpočinout. A o Vánocích se tyto rozdíly střetnou, každý chce klid, ale jinak definovaný klid. A právě v tom se skrývá většina rodinných konfliktů. Nehádáme se o cukroví, ale o způsob, jakým prožíváme svět.“
Co může pomoci, když se vztah láme
Podle psycholožky není cílem „vyřešit“ celý vztah během jedněch Vánoc. Stačí ubrat tlak.
„Drobné činy mohou způsobit velké věci. Někdy stačí třeba dovolit babičce dělat něco po svém, například péct takové druhy cukroví, jaké je zvyklá. Ale zároveň si nezapomínejte vyhradit prostor, který zůstane jen váš. Zkuste méně dokazovat a více přijímat. A co by vám určitě mohlo pomoci, je tlačit na druhého, aby všechno pochopili hned,“ doporučuje psycholožka. „Když si uvědomíme, že máma i dcera jednají podle svého typu osobnosti (dle Teorie typů), ale ne se zlým úmyslem, uleví se oběma. Skutečný klid o Vánocích neznamená, že je všechno dokonalé, ale že se dokážeme setkat bez nutnosti mít pravdu.“
Malý krok místo dokonalých Vánoc
Eva nakonec Tereze napsala zprávu, úplně normální, bez výčitek, ale i bez obhajování. Jen že ji má ráda a že respektuje její rozhodnutí. Na Štědrý den se dcera zastaví jen na chvíli, na kávu. Bude to jiné než dřív a možná právě proto upřímnější.
A to je možná ten nejcennější vánoční příběh ze všech.
Zdroj článku: autorský text, vlastní dotazování