Prázdniny jsou k naší nevoli pomalu u konce a spolu s nimi přichází otázka, jak své dítě co nejlépe naladit na nový školní rok. Psycholožka Šárka Miková připomíná, že každé dítě má jiné potřeby a žádný univerzální recept přístupu k němu neexistuje. Přesto existují cesty, jak dítku, a tím i sobě, ulehčit start, snížit nervozitu a posílit jeho motivaci k učení.
První zářijové dny bývají pro rodiče i děti plné očekávání. Někdo se těší na nové kamarády, jiný by raději prodloužil prázdniny. Je jedno, zda máte doma prvňáčka, nebo už odrostlejšího zkušenějšího školáka: začátek školního roku vždy provází změny, které mohou být pro dítě náročné.
„Každé dítě je jiné, takže žádné univerzální rady, které fungují na všechny, neexistují. Ale čím více známe sebe i své nejbližší, tím více harmonické může být naše soužití i příprava na školu,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková.
Podle ní je důležité nejen sehnat nové sešity a přezůvky, ale také myslet na emoce, které se pod povrchem hromadí. Dítě potřebuje jistotu, podporu a čas, aby si na změny zvyklo. A rodiče potřebují trpělivost – i když to znamená, že v prvních týdnech školák zapomíná číst, psát nebo se najednou rozpláče bez zjevné příčiny.
První kroky: otevřený rozhovor
Nejjednodušší cestou, jak zjistit, co dítě řeší, je s ním mluvit. Zní to banálně, ale v zápalu příprav na školu to často vyprchá. Zeptejte se, na co se těší, čeho se bojí, co by chtělo vědět. „Pro dítě bude nástup do školy úplně novou situací. V hlavě se jim mohou honit různé myšlenky, třeba jak zvládne dojít na oběd. Proto se ho ptejte, co potřebuje vědět,“ radí Šárka Miková.
Pokud působí nejistě, může pomoci návštěva školy ještě před začátkem – vidět třídu, šatnu, toalety nebo jídelnu sníží obavy a dodá jistotu.
Teorie typů: proč stejné rady nefungují na všechny
Šárka Miková dlouhodobě pracuje s tzv. Teorií typů, která rozlišuje čtyři základní osobnostní vzorce. Děti se podle ní liší například potřebou svobody, důrazu na stabilitu nebo touhou po kompetenci. „Akčním dětem může dělat potíže vydržet sedět, jiné – vyžadující předvídatelnost – se hroutí, když neznají přesný plán. Děti, které touží po kompetenci, si mohou stěžovat, že paní učitelka něco ‚neví‘, a ty, které mají potřebu jedinečnosti, se snadno začnou trápit tím, že je učitelka nemá ráda, protože se na ně neusmála,“ popisuje psycholožka.
Znalost typu osobnosti dítěte vám tedy pomůže pochopit jeho reakce a nabídnout mu podporu šitou na míru.
Když je toho moc: méně může být více
Začátek školního roku je vyčerpávající. Dítě se musí soustředit, učit nová pravidla, zorientovat se v kolektivu. To samo o sobě stačí, aby po návratu domů bylo unavené. „Někdy je lepší dopřát dítěti odpočinek bez tlaku na výkon – prostě čas jen tak si hrát, tvořit nebo lelkovat. Právě volná hra dává dítěti možnost načerpat síly na další den plný soustředění a sociálních kontaktů,“ upozorňuje Miková.
Proto zvažte, zda je vhodné hned od září zařadit kroužky každý den. Místo toho může být cennější nechat dítě v klidu odpočívat, hrát si nebo být s vámi.
Motivace k učení: chvalte, ale s mírou
Rodiče se často snaží děti motivovat pochvalami. Ale i s tím je třeba zacházet opatrně. „Malé děti jsou velmi vnímavé ke zpětné vazbě od dospělých. Nedoporučuji se příliš rozplývat nad prvními razítky a jedničkami. Spíš se dítěte ptejte, co nového se naučilo, jak ho to baví a k čemu je to dobré,“ říká psycholožka.
Stejně tak se vyhněte slovům „neúspěch“ nebo „to se ti nepovedlo“. Lepší je mluvit o procesu: „teprve se to učíš, děláš to tak, jak to teď umíš, a budeš se v tom dál zlepšovat.“ Taková podpora dítěti dodává chuť pokračovat.
Emoce v bezpečí domova
Po celém dni, kdy dítě musí zvládat pravidla a kontrolovat se, přichází domů. A tam se často vyvalí vlna emocí – pláč, vztek nebo zlost. „To, že se dítě doma rozpláče nebo zlobí, není selhání – naopak, je to přirozený ventil v bezpečném prostředí, kde ví, že je přijímáno,“ vysvětluje Miková.
Je dobré na to myslet a nevnímat výbuch emocí jako vzdor. Naopak – jde o známku, že se cítí u vás v bezpečí.
Začátek školního roku je velký krok nejen pro děti, ale i pro rodiče. Kombinace trpělivosti, empatie a otevřené komunikace dokáže předejít mnoha problémům. „Dávejte dítěti najevo, že je normální dělat chyby. Ba co víc, je to dokonce lepší než je nedělat. Protože díky nim víme, v čem se můžeme posouvat,“ shrnuje psycholožka Šárka Miková.
S takovým přístupem se z náročného září může stát období objevů, nových dovedností a radostného startu do dalšího školního roku – bez zbytečného stresu.
Zdroje článku: Vlastní dotazování, rozhovor se Šárkou Mikovou