Důvody, proč s narozeným miminkem nemám chuť na sex.

Víte, na co jsem nemyslela vůbec? Na sex. Moje vagína byla jako kotel pod pódiem na koncertě cikánské punkové skupiny. Byla jsem příliš vyčerpaná na to, abych vůbec začala uvažovat o nějakých hrátkách, ale asi po měsíci jsem si uvědomila, že manžel by rád něco zkoušel. Fajn, řekla jsem si. On tedy je schopný. Ale jsem schopná i já?

Jak titulek sám napovídá, novorozenec byl ke mně přilepený čtyřiadvacet hodin denně. Když to shrnu, kojila jsem asi osm hodin denně, a když jsem zrovna nekojila, tak jsem ho dávala odříhnout, přebalovala, snažila se ho rozesmát nebo ho nosila v nosítku a přitom uklízela, vařila nebo něco vyřizovala.

Drž se zpátky

Kdy jsem přesně měla mít čas na sex? Jsem pořád křehká. Vím, že z téhož otvoru jsem vytlačila něco jako meloun, ale představa, že bych do něj měla něco dát zpátky, mě trochu děsila. Drž se trošku zpátky.

Když mi v noci položíš ruku na zadek a snažíš se dostat blíž, slyšíš ten zvuk? To bezmocné frkání a mlaskání? To je zase naše miminko (ano, zase!) a snaží se dostat ke zdroji potravy. Nejspíš proto, aby zůstalo naživu. A já nejsem schopná zrovna dělat dvě věci najednou, abych mohla uspokojit i tebe. Nezírej na mě prosím.

Jak sám víš, milý muži, přibrala jsem během posledních devíti měsíců deset kilo a z toho čtyři jsem vytlačila ven. Teď mám tam, kde byly pevné svaly, bláto. Jsem ráda, že tě stále vzrušuji, ale moje břicho, zadek a stehna mi právě nedodávají moc sebevědomí. Nech moje prsa na pokoji.

Promiň, drahý, ale moje prsa momentálně nejsou na hraní. Vím, že mám teď o číslo větší podprsenku, ale taky je v nich továrna na mléko. Jsou plná tekutého zlata a nechci, abys do nich strkal. Pokud to pomůže, představ si moje tělo jako účes mullet: nahoře byznys, dole párty.