Do redakce nám napsala Eliška, žena, která si celý život přála mít rodinu a dítě. Když si ale uvědomila, že stále čeká na partnera, který nepřichází, položila si otázku, která jí změnila život: Má dál čekat, nebo se vydat za svým snem sama? Její zcela otevřená zpověď přináší příběh plný pochybností, strachu ale i odvahy a zároveň otevírá debatu o tom, zda může být cesta k mateřství jiná, než si většina z nás představuje.
„Už nechci dál čekat“
„Mám takový pocit, že žiju mezi dvěma světy,“ popisuje Eliška ve svém e-mailu hned v úvodu. „Na jedné straně touha po dítěti, na druhé straně skutečná realita, žádný stabilní vztah, který by k tomu vedl.“
Její slova nejsou výjimečná. V poslední době se stále více a častěji objevují příběhy žen, které se rozhodují pro mateřství bez partnera. Nejde vůbec o lehké rozhodnutí ani rychlý impuls. Spíše o dlouhý vnitřní proces, který v sobě nese pochybnosti, strach, ale i silnou potřebu naplnit vlastní smysl života.
„Bylo mi letos v lednu 35 a cítím, že čas běží. Nejde o tlak okolí, ale o můj vlastní vnitřní hlas, který je čím dál silnější,“ dodává.
Mezi touhou a vinou
Rozhodnutí stát se matkou bez partnera často provází silné emoce. Eliška v e-mailu, který zaslala do naší redakce, otevřeně popisuje ty měsíce plné pochybností, bezesných nocí i vnitřních bojů, se kterými se sama nevypořádá. Zatímco její kamarádky v okolí zakládají rodiny a sdílí fotografie svých dětí, ona se po několika nevydařených vztazích stále ocitá stále na začátku.
„Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu řešit mateřství sama. Vždycky jsem si přála rodinu, partnera a společné zázemí. Je mi 35 a já stále nepotkala člověka, se kterým bych si dokázala představit budoucnost,“ svěřuje se.
Nejtěžší pro ní jsou ty chvíle, kdy si připadá rozpolcená mezi srdcem a rozumem. Touha mít dítě, jako mají kamarádky, je rok od roku silnější, zároveň ji ale pronásledují obavy, jestli dítě nepřipraví o přítomnost otce. Ve své zpovědi přemýšlí nad tím, zda není její přání sobecké a jestli si jednou nebude vyčítat, že se nevydala cestou, kterou společnost považuje za běžnou.
„Kolikrát jsem kvůli tomu brečela. Říkám si, že bych měla ještě počkat. Jenže opět přišel další rok a já si uvědomuji, že čekám hlavně na něco, co možná nikdy nepřijde,“ napsala.
Zlom nastal v okamžiku, kdy začala o celé situaci mluvit s nejbližší rodinou a přáteli. Čím více o svých obavách hovoří, tím více si sama uvědomuje, že za jejím rozhodnutím nestojí impulz ani panika, ale dlouhodobá a upřímná touha stát se šťastnou maminkou. Jak sama přiznává, tohle definitivní rozhodnutí patří k nejtěžším okamžikům jejího života.
„Mám obrovský strach. Ale ještě větší strach mám z toho, že jednou budu litovat, že jsem to ani nezkusila,“ uzavírá Eliška.
Pohled odborníka: rozhodnutí není černobílé
Podle psychologa Mgr. Jakuba Vacka nejsou podobné pocity vůbec ničím výjimečné. Naopak. Mnoho žen, které se ocitnou v podobné situaci, zažívá silný konflikt mezi vlastními přáními a představami, které jim od dětství předává společnost.
„Řada žen vyrůstá s představou, že nejprve přijde partner, potom svatba a následně děti. Když se ale realita od tohoto scénáře odchýlí, mohou se objevit pocity selhání, viny nebo obavy z odsouzení okolím. To však neznamená, že jejich rozhodnutí je špatné. Znamená to pouze, že hledají vlastní cestu,“ vysvětluje odborník.
Psycholog zároveň upozorňuje, že ženy v Eliščině situaci často nesvádějí boj pouze s biologickými hodinami, ale s velkým pocitem, že jim život neprobíhá podle plánu, jak si sami představovaly.
„Touha po dítěti patří mezi nejsilnější lidské potřeby. Pokud žena dlouhodobě cítí, že chce být matkou, ale nenachází vhodného partnera, dostává se do velmi náročné psychické situace. Každé další narozeniny, každé oznámení těhotenství v okolí nebo pohled na rodiny s dětmi může tyto emoce ještě zesílit,“ říká Mgr. Vacek.
Slova psychologa otevírají téma, které je v české společnosti stále citlivé. Mateřství bez partnera totiž není jen otázkou praktického rozhodnutí. Je především příběhem odvahy, pochybností, naděje a hledání vlastní životní cesty.
Společenský tlak a očekávání
Ženy ve věku kolem pětatřiceti let často čelí otázkám, které mohou být naprosto nenápadné, ale vytrvalé: „Máš někoho?“, „Kdy bude rodina?“, „Neutíká ti čas?“
Tyto věty vytvářet tlak, který se postupně mění v tiché napětí.
„Někdy jsem měla pocit, že selhávám jen proto, že nemám partnera,“ popisuje žena. „Ale zároveň jsem nechtěla dítě jen proto, abych naplnila očekávání okolí.“
Tato rovnováha mezi vlastním přáním a společenským tlakem je jedním z nejtěžších aspektů celého rozhodování.
Odvaha, nebo risk?
Otázka, zda je rozhodnutí „odvážné“ nebo „riskantní“, nemá v tomto případě jednoduchou odpověď. Pro některé jde o projev autonomie a síly, pro jiné o krok, který může přinášet dlouhodobé výzvy.
Psycholog Mgr. Vacek pro facestar k tomu říká: „Každé rodičovství je určitým rizikem. U rodičovství bez partnera se některá rizika zvyšují, například zátěž na jednoho rodiče, organizační i emoční. Na druhé straně ale může být přítomna silná motivace a vědomé rozhodnutí, které může být stabilizujícím prvkem.“
Emoce nestačí. Důležitá je i realita každodenního života
Přestože je rozhodování o mateřství bez partnera spojeno především s emocemi, odborníci upozorňují, že vedle srdce musí dostat prostor také rozum. Touha mít dítě může být velmi silná, budoucí maminka by však měla myslet i na praktické stránky života, které přijdou ve chvíli, kdy se sen stane skutečností.
Podle psychologa Mgr. Jakuba Vacka bývá tato část úvah často upozaděna. „Ženy se v podobné situaci pochopitelně soustředí na své přání stát se matkou. Je to naprosto přirozené. Současně je ale důležité zamyslet se nad tím, jak bude vypadat každodenní život za rok, dva nebo pět let,“ vysvětluje.
Velkou a zcela zásadní roli hraje především finanční stabilita. Výchova dítěte přináší nejen radostné okamžiky, ale také řadu nečekaných výdajů a situací, které jsou najednou pro jediného rodiče mnohem náročnější. Stejně tak i neméně důležitá je podpora blízkých. Rodina, přátelé nebo lidé, na které se lze obrátit v těžkých chvílích, představují cennou oporu ve chvílích, kdy dochází síly nebo je potřeba podat pomocnou ruku.
Odborník zároveň doporučuje promyslet i otázky, které se na první pohled mohou zdát vzdálené. Kdo pomůže v době, kdy dítě najednou onemocní a maminka bude muset řešit pracovní povinnosti? Kdo se postará o dítě v případě zdravotních komplikací nebo jiné nečekané události? A jak bude žena zvládat období únavy a vyčerpání, která dříve či později zažije téměř každý rodič?
„Nejde o to ženy odrazovat nebo strašit. Smyslem těchto otázek je připravit se na realitu a mít promyšlené řešení i pro náročnější životní situace. Čím lépe je člověk připraven, tím větší pocit jistoty může do budoucna získat,“ říká Mgr. Vacek.
Psycholog zároveň připomíná, že jednou z nejdůležitějších vlastností budoucího rodiče je v dnešní době silná psychická odolnost. „Mateřství je krásné období, ale zároveň bývá spojeno s velkou zátěží. Každá žena by si měla upřímně odpovědět na otázku, jak zvládá stres, nedostatek spánku a dlouhodobý tlak. Není to známka slabosti, ale odpovědného přístupu k sobě i dítěti,“ dodává.
Zásadní roli podle něj hrají realistická očekávání. „Nejde o to odradit, ale připravit. Čím více si člověk uvědomuje možné překážky, tím snáze se s nimi dokáže vyrovnat. Rozhodnutí stát se rodičem by nemělo vycházet pouze z emocí, ale také z vědomí, že jsem připraven převzít odpovědnost za každodenní život dítěte,“ uzavírá odborník.
Naděje i nejistota
Přestože příběh Elišky obsahuje mnoho pochybností, je v něm i silný prvek naděje. Naděje, že mateřství může přijít i jinou cestou, než jakou si představuje.
„Nevím, jak to celé nakonec dopadne. Jedno ale vím, že už nechci stát na místě,“ dodává.
Zdroj článku: autorský text, ve spolupráci s Mgr. Jakub Vacek psycholog
https://www.lovewhatmatters.com/single-mom-by-choice-write-your-own-fairytale