Ďábel nosí Pradu 2: Chcete se i vy oblékat (nejen) jako Miranda?

Jestli jste si mysleli, že po dvaceti letech Miranda Priestly konečně odešla do důchodu pěstovat bio rajčata v Hamptons, tak jste ji podcenili. Ona se nevrací, ona nikdy neodešla. Jenže svět kolem ní se změnil. Zatímco v kultovním filmu Ďábel nosí Pradu šlo o to, kdo má nejvíc „chic“ kabát ze zimní kolekce, v pokračování, které právě teď hýbe světem a už brzy jej uvidíte i vy, jde o přežití v digitální době. Všichni jsme jen obětí jednoho blankytného svetru. Ptáte se, proč móda z Ďábel nosí Pradu nestárne ani po 20 letech?

Meryl Streep jako Miranda je kapitola sama pro sebe. Zatímco v knize je postava spíše hysterická, Meryl ji pojala s mrazivým klidem. A její šatník to odráží. Žádné křiklavé výstřelky. Miranda nosí strukturovaná saka, masivní šperky a ikonické bílé vlasy. A pozor, móda v Ďábel nosí Pradu 2 je ještě ostřejší než Mirandino ranní cappuccino.

Miranda Priestly a síla bílých vlasů

Právě ty Mirandiny vlasy byly riskem. Studio se bálo, že bude vypadat příliš staře. Meryl si ale stála za svým a vytvořila look „tiché luxusní dominance“ (Quiet Luxury), o kterém se dnes mluví jako o největším trendu současnosti. Když se podíváte na dnešní přehlídky renomovaných značek, vidíte v nich přesně ten odkaz Mirandy Priestly. Síla, která nemusí na první pohled upoutat výstředností.

Proč nás to pořád baví?

Nalijme si čistého vína: většina z nás nepracuje v mrakodrapu na Manhattanu a nesháníme Harryho Pottera v rukopisu pro děti své šéfové. Ale všichni známe ten pocit, když se snažíme zapadnout do světa, kterému nerozumíme.

Móda ve filmu funguje jako další postava. Emily Blunt a její „edge“ styl s výrazným líčením zastupuje tu část z nás, která se snaží až moc. Nigel je hlasem rozumu a estetiky, který nám připomíná, že móda je umění, ve kterém se žije.

A pak je tu ten legendární monolog o blankytné barvě. Tenhle moment by se měl učit ve školách. Miranda v něm Andy (a nám všem) vysvětluje, že i když si myslíme, že jsme se svobodně rozhodli pro ten levný svetr z výprodeje, ve skutečnosti nám ho vybrali lidé v oné místnosti už před lety. Je to brutální, ale pravdivé.

Co děláme my?

Stojíte ráno před skříní, vytáhnete ten vytahaný modrý svetr, co už má nejlepší léta za sebou, a myslíte si, jak jste nad věcí. Že vás nějaké trendy nezajímají, že se nenecháte diktovat lidmi v drahých oblecích. Jenže pak v hlavě slyšíte ten ledový, klidný hlas Mirandy Priestly: „Ten svetr není jen modrý. Není tyrkysový. Ani lapisový. Je blankytný.“ A v tu chvíli vám dojde, že jste prohráli.

Film Ďábel nosí Pradu z roku 2006 není jen komedie o jedné nesnesitelné šéfové. Je to vizuální manifest, který definoval, jak se díváme na oblečení. I když od premiéry uteklo skoro dvacet let, šatník Andy Sachs a styl Mirandy Priestly jsou dnes relevantnější než kdy dřív. Jak je to možné?

Rozpočet, ze kterého se točí hlava

Když kostýmní výtvarnice Patricia Field dostala scénář, měla jeden zásadní problém. Rozpočet na kostýmy byl zhruba 100 000 dolarů. Zní to jako dost? V prostředí vysoké módy je to cena za pár kabátů od Chanel. Field se s tím nepárala a začala využívat své kontakty. Výsledek? Ve filmu se nakonec objevilo oblečení v hodnotě přes 1 milion dolarů. Většina značek se totiž paradoxně bála, že si rozhněvají Annu Wintour, šéfredaktorku Vogue, která byla předlohou pro Mirandu. Nakonec ale zvítězila touha po nesmrtelnosti na filmovém plátně.

Andy Sachs: Od „pytle na brambory“ k ikoně v Chanelkách

Pamatujete si na tu proměnu? Andy (Anne Hathaway) přichází do redakce Runway v něčem, co Nigel (Stanley Tucci) trefně popsal jako vizuální katastrofu. Její cesta od neforemných sukní k vysokým botám Chanel je dodnes nejpoužívanějším gifem ve světě módy. Ta ikonická montáž, kde Andy prochází ulicemi New Yorku a s každým krokem mění kabát, nebyla jen o penězích. Byla o moci. Patricia Field tehdy pro Harper’s Bazaar prozradila, že nechtěla, aby Andy vypadala jen jako modelka, ale chtěla, aby vypadala jako inteligentní žena, která pochopila pravidla hry.

A přesně v tom je ten vtip. Móda v tomhle filmu není marnivost. A podle ikonického módního filmu se můžete nyní obléct i vy.

Šatník moci v roce 2026

Pamatujete si na ty hory časopisů? V dvojce je nahradily tablety a algoritmy. Ale jak se obléká šéfka impéria, kterému dochází dech v souboji s TikTokem? Podle magazínu The Hollywood Reporter se kostyméři tentokrát zaměřili na koncept Executive Armor, přeloženo jako manažerské brnění.

Miranda už nepotřebuje ohromovat flitry. Její styl se posunul k totálnímu minimalismu, který ale jednoznačně říká, že stojím víc než váš dům. Jsou to ty dokonalé kašmírové roláky v barvě ovesného mléka, které doplňuje masivními vintage šperky od Schiaparelli. Je to vzkaz světu: „Vy máte lajky, já mám vkus, který si nekoupíte.“

Emily: Z asistentky královnou marketingu

Největší šok? Emily Charlton už není ta vystresovaná holka s pěti mobily, co nejí, aby se vešla do sukně. V pokračování je z ní vysoce postavená ředitelka a její styl je… no, upřímně, chceme ho všichni. Zatímco Miranda drží linii tradice, Emily vnáší do filmu to, čemu se v módních kuloárech říká „Corporate Siren 2.0“.

Úzké tužkové sukně s rozparkem proklatě vysoko.
Brýle s tlustými obroučkami (protože čtení dat unavuje oči, že?).
Jehlové podpatky, které zní na mramorové podlaze jako varovné výstřely.

Emily ve filmu nosí kousky od mladých, udržitelných návrhářů. Je to chytrý tah – Emily ví, že dnes už nikoho neoslníte jen logem, musíte mít příběh.

Bitva o „blankytnou“ pokračuje: Gen Z v redakci

Představte si ten střet. Na jedné straně Miranda v archivech Hermès, na druhé straně nová generace asistentek, které přišly do redakce v oversized sakách z druhé ruky a teniskách, co vypadají, že už zažily tři festivaly v bahně.

Ten kontrast je vizuální lahůdka. Film skvěle reflektuje realitu dnešních kanceláří: Perfektní střihy, žehlení na puky, drahé hodinky. A Novou vlnu, ironický luxus, upcyklace a pocit, že se člověk oblékal ve tmě, ale přesto vypadá jako z obálky, byť té, kterou Miranda zrovna zrušila. Móda dnes není o tom, co si koupíte, ale o tom, jak moc dokážete předstírat, že vám je to jedno.

Udržitelnost jako největší luxus

Jestli se v prvním díle řešilo, jestli je modrá blankytná, v druhém se řeší, jestli ta blankytná nepouští jedy do řeky v Bangladéši. Ďábel nosí Pradu 2 je nečekaně ekologický. Uvidíte Mirandu, jak zvedá obočí nad „fast fashion“ řetězci s takovým opovržením, že budete mít chuť okamžitě smazat všechny nákupní aplikace v telefonu.

Uvidíme scény z archivů, kde se recyklují staré modely z 90. let. To je velký vzkaz pro nás všechny: Opravdový styl neumírá na skládce. Je to návrat ke kvalitě, ke kůži, která stárne s vámi, a k látkám, které přežijí tři generace.

Možná si říkáte, proč nás ještě pořád zajímá jedna fiktivní šéfredaktorka. Je to jednoduché. Ďábel nosí Pradu 2 totiž není o oblečení. Je o tom, jak se neztratit ve světě, který se mění pod nohama. Móda je v tomhle filmu jen barometr našich ambicí.

Všichni chceme věřit, že lidský vkus, ta trocha marnivosti a smysl pro krásu jsou věci, které žádný algoritmus nenahradí. Takže si oprašte svá saka, naleštěte boty a připravte se. Protože i když je móda v dvojce digitálnější a zelenější, Miranda je pořád stejně nemilosrdná.

Odkaz, který nevyjde z módy

Když se dnes podíváte na TikTok nebo Instagram, najdete tisíce videí s hashtagem #OldMoney nebo #OfficeSiren. Všechny tyhle estetické směry čerpají z vizuálu Ďábel nosí Pradu. Ty úzké brýle, které nosila Gisele Bündchen v malé roli asistentky? Jsou zpět. Ty vrstvené náhrdelníky přes tričko? Jsou zpět.

Film nám ukázal, že móda není jen o tom, co máte na sobě. Je o tom, jakou zprávu vysíláte světu. A jak říká Nigel: Až se tvůj osobní život rozpadne na kusy, dej mi vědět. To je čas na povýšení.

Možná nenosíme Pradu každý den. Možná ani nevíme, jak se píše Gabbana. Ale pokaždé, když si oblečeme něco, v čem se cítíme o kapku sebevědoměji, vzdáváme hold tomuhle filmu. Protože móda není o tom, co je „in“. Je o tom, kým chceme v danou chvíli být.