Každý z nás má svůj vlastní způsob, jak se posadit. Někdo s elegancí, jiný s jistotou, další zcela nenápadně. Není to ale jen otázka pohodlí. Způsob, jakým sedíme, často nevědomky odhaluje naši povahu, sebevědomí i to, jak působíme na okolí. Stačí se podívat blíž a možná sami o sobě zjistíte víc, než byste čekali.
Sezení je jedna z nejběžnějších věcí, které během dne sami děláme, a přesto mu téměř nevěnujeme žádnou pozornost. Tělo si ale i v klidu zachovává svůj „jazyk“, a každá pozice aniž bychom to tušili něco naznačuje. Bez jediného slova může vypovědět o tom, jak se cítíte, jak přemýšlíte nebo jak působíte na ostatní. Právě těchto drobných detailů si okolí podvědomě všímá a skládá si z nich vlastní obrázek. Co tedy prozradí konkrétní způsob sezení?
Zkřížené nohy v kolenou
Tato pozice působí nenápadně, ale pozor skrývá zajímavý vnitřní svět. Často ji volí lidé, kteří přemýšlejí v obrazech, rádi si věci představují a mají tendenci hledat nové úhly pohledu. Není pro ně typické držet se striktních pravidel. Dávají spíše přednost vlastní cestě a rozhodují se podle pocitu. Díky tomu dokážou reagovat pružně a přicházet s nečekanými řešeními.
Navenek tito lidé působí klidně a uvolněně, ve skutečnosti ale bývají velmi vnímaví. Věci si nechávají projít hlavou a jen málokdy ukážou všechno, co se v nich odehrává.
Když se kotníky tiše propletou
Na první pohled je to nenápadná pozice, ve skutečnosti ale velmi výmluvná. Překřížené kotníky velmi často signalizují snahu udržet si kontrolu a zachovat odstup. Tělo zůstává klidné, sevřené, jako by si hlídalo hranice, které nechce jen tak pustit.
Jak uvádí britská expertka na řeč těla Judi James jde o postoj, který bývá spojován s vnitřní disciplínou a zdrženlivostí: „Překřížené kotníky často naznačují, že člověk pečlivě filtruje, co dává najevo navenek.“
Lidé, kteří takto sedí, působí naprosto klidně a vyrovnaně, zároveň si ale drží určitou rezervu. Nevyhledávají zbytečné konflikty, spíše pozorují a vyhodnocují nastálou situaci. Díky tomu bývají vnímáni jako spolehliví a rozvážní partneři – ať už v práci, nebo v osobním životě.
Americká specialistka na neverbální komunikaci Janine Driver k tomu dodává: „Tato pozice může působit nenápadně, ale často odráží potřebu zachovat si kontrolu nad emocemi i celkovým dojmem.“ U této pozice je velmi typická i silná orientace na detail. Nic důležitého jim neunikne, rozhodnutí si nechávají projít hlavou a málokdy jednají impulzivně. Navenek působí uhlazeně, uvnitř si ale pečlivě střeží svůj prostor.
Kolena u sebe
Sezení s koleny v jedné rovině a chodidly pevně na zemi působí klidně, vyrovnaně a organizovaně. Tělo v této pozici vysílá jasný signál stability a jistoty, což okolí často vnímá jako znak spolehlivosti a vnitřního řádu. Lidé, kteří takto sedí, tedy s koleny u sebe, mívají rádi přehled a jasno ve věcech. Opírají se o plány, drží se struktury a své kroky promýšlejí dopředu a do detailu. Díky tomu budí dojem, že mají situaci pod kontrolou a vědí, kam směřují.
V pracovním prostředí působí sebevědomě a kompetentně, což jim pomáhá při důležitých jednáních nebo pohovorech. Ostatní je často vnímají jako ty, na které je spoleh a kteří dokážou dotahovat věci do konce.
V životě se u nich projevuje smysl pro disciplínu a přesnost. Čas berou vážně a snaží se držet domluvených pravidel, což z nich dělá lidi, na které se okolí může bez obav spolehnout.
Otevřená kolena
Sednout si s koleny od sebe na první pohled působí uvolněně a nenuceně. Tělo zabírá víc prostoru, což okolí často čte jako projev sebejistoty nebo potřeby mít situaci pod kontrolou. Jsou ale situace, kdy může taková pozice vyzařovat energii a rozhodnost, jindy ale působí až příliš výrazně.
Neverbální komunikace totiž pracuje s prostorem velmi citlivě. Jak upozorňuje americký psycholog Albert Mehrabian, „způsob, jakým využíváme prostor kolem sebe, výrazně ovlivňuje to, jak nás ostatní vnímají.“
Lidé, kteří volí otevřený postoj při sezení, často působí příměji a méně formálně. Zároveň se ale může objevit i opačný efekt. Okolí v tom někdy vidí snahu překrýt vnitřní nejistotu nebo potřebu prosadit se silou dojmu.
Typická je u tohoto způsobu sezení i proměnlivá koncentrace. Myšlenky odbíhají jinam a rozhodování nebývá vždy přímočaré. Přesto tato pozice ukazuje na osobnost, která nechce zůstat v pozadí a má tendenci si hledat vlastní prostor ať už doslova, nebo obrazně.
Dominance a otevřené hry
Pozice, kdy si dáte kotník na opačné koleno a vytvoříte tvar připomínající „čtyřku“, patří k těm vůbec nejvýraznějším signálům v řeči těla. Tělo se v ní otevírá, zabírá prostor a dává jasně najevo, že se nebojíte být vidět ani slyšet za všech okolností.
Takové sezení bývá spojováno s lidmi, kteří mají silný názor a neváhají ho říct nahlas. Diskuze pro ně je přirozeným prostředím. Často působí přímočaře a energicky, někdy až nekompromisně, což může okolí buď přitahovat, nebo lehce znejistit.
Americký expert na neverbální komunikaci Joe Navarro k tomu uvádí: „Rozšířené držení těla, kdy člověk zabírá více prostoru, je jedním z nejčastějších znaků sebejistoty a dominance.“
Pozice často souvisí s potřebou mít věci pod kontrolou a určovat tempo. Lidé, kteří ji volí, bývají orientovaní na výkon, rychle se rozhodují a neradi ztrácejí čas. Zároveň ale mohou působit dojmem, že tlačí na okolí víc, než je ostatním příjemné.
Ve své podstatě jde o postoj, který říká: „Vím, kam směřuji.“ A i když to nemusí být vždy vysloveno nahlas, okolí tenhle signál velmi dobře zachytí.
Zdroje článku: autorský text,
https://www.automate.org/motion-control/news/janine-driver-biography?utm_source
https://www.psychologytoday.com/us/therapists/joe-navarro-pasadena-ca/1374054