Můj muž snažení se o početí nesnáší. Když jsme se poprvé rozhodli, že chceme dítě, koupila jsem ovulační testy a změnila jsem se v policajta, který dohlížel na to, abychom měli sex ve správnou dobu. Takhle uběhly tři měsíce a nestalo se nic. Pak jsme si dali od snažení pohov a okamžitě jsem otěhotněla. Mé druhé těhotenství bylo překvapení (a pak po deseti týdnech skončilo).
Vzhledem k minulosti se mě manžel snaží uklidňovat. Nechce se snažit o početí, ale nechce mu ani bránit. Problém je samozřejmě se mnou – jsem totiž posedlá potřebou mít věci pod kontrolou. Je mi 36 a mám pocit, že mé biologické hodiny tikají dost hlasitě. Není čas na to, být v klidu! Takže jsem v pokušení dát na radu svých kamarádek, které svého muže trošku obelstily.
Ještě než mě odsoudíte: V obou případech šlo o páry, které se dohodly na tom, že chtějí děti, ale o tom, kdy dojde na konkrétní termín „snažení“ neměli muži ponětí. Mé kamarádky se obávaly, že by jejich partneři propadli úzkosti, aby podali dobrý výkon, a tak jim raději nic neřekly a vysadily antikoncepci. Teď mají každá po dvou zdravých dětech.
Možná, že na tom něco je. Když se snažíte o dítě, nemůže být přemíra informací na škodu? Taky jste to musely se snažením nějak „navléci“?